Nedávno měl Nigel Farage další brilantní proslov, tentoktát na platformě Bloombergu..
Zde je jeho mírně zkrácený přepis:
Jsem rád že jsem zase zpět v Londýně, protože narozdíl od ostatních politiků, budiž to Labour party, Liberálové nebo Konzervativci, já jsem zde kdysi vskutku pracoval.
A hlavně jsem rád že jsem opět zde u tohoto stolku, protože zde, po dlouhých letech tvrzení že Nechce aby Britové měli možnost se vyjádřit ohledně svého členství v EU, tento rok v Lednu náš premiér Cameron prohlásil že chce, aby se Britové mohli vyjádřit.
A myslím si, že by Cameron toto neřekl bez radikálního vlivu UKIP na britskou politiku. My proměňujeme a posouváme celou politickou debatu, a spolu s tím musel pan Cameron změnit notu. Prohlásil však, že ať už budou jednání jakákoli, tak v tom referendu bude prosazovat, aby Británie volila Ano (pozn. jako Zůstat uvnitř.).
Co více, dokonce prohlásil, že pokud už by hlas Ano vyhrál, kroky k vystoupení z EU by NEzahájil. Toto prohlásil v rozhovoru pro Španělský El Pais... A to mi připadá jako velmi špatná vyjednávací taktika. Protože pokud přicházíte na nějaké jednání, musíte mít nějakou vyjednávací výhružku. A tou výhružkou bývá, pokud nedostanete to co požadujete, tak svůj byznys přesunete jinam. A věřte mi, po zhruba 14ti letech práce v EU, vím že to jsou právě země jako Portugalsko a Španělsko, kterým se podaří domluvit nějaké ústupky právě proto, že tyto výhružky používají. A Cameron tuto možnost zahodil.
Věc která mne motivovala ke vstupu do politiky byla ta, že jednoho odpoledne v říjnu 1990 jsem seděl v Coates Wine Bar, 108 Old Broad Streed a dovnitř vběhl novinový poslíček s tím, že Británie vstoupila do Evropského mechanismu směnných kurzů. Neřeknu Vám jaká byla moje okamžitá a spontánní reakce na toto prohlášení, ale přesně toto byl pro mne klíčový moment v životě. A přišlo mi to absolutně pitomé vázat Libru k německé marce, když jsme byli dvě totálně odlišné ekonomie v různých fázích obchodního cyklu. A toto mne právě dostalo do politiky. Přišlo mi totiž, že naše politická třída byla příliš ohromena tímto evropským snem a že by s tím bylo potřeba něco udělat.
Jsem toho názoru, že Euro byl fundamentálně špatně konstruovaný systém hned od počátku. A já nyní cítím, po více jak dekádě zkušeností s tímto Euro projektem, že Evropa, která byla rozdělená na východ a západ Berlínskou zdí a komunismem je nyní rozdělena na sever a jih Eurem a že tato situace nemá žádné východisko. Dokonce bych řekl že Řecko, Portugalsko a Španělsko se nikdy nestanou povahou podobní Německu v jejich pracovní morálce, ale myslím si že i přímo v srdci tohoto Evropského projektu je bublající problém, který se všichni snaží ignorovat. A tím problémem je to, že již tři roky se otevírá obrovský konkurenční rozdíl mezi Francií a Německem. Takže přímo v srdci této měnové a politické unie vzniká zející díra. A tato díra byla započata a a přiživena zvolením Francoise Hollanda. A nyní. Ve svých příspěvcích do diskuse v Evropském parlamentu za ta léta jsem se vždy snažil být nápomocný a konstruktivní tak nejvíce, jak jsem mohl, (..) ale co se týče pana Hollanda, tak mám dojem že zde máme toho nejstupidnějšího lídra v celém západním světě. Protože nespokojen s touto konkurenční disparitou, první co udělal bylo že zvýšil minimální mzdu o více jak trojnásobek hladiny inflace a samozřejmě přinesl na stůl "Nenávistnou daň", která v zásadě řekla kterémukoli Francouzskému podnikateli: Pokud jste stále ještě zde, možná je na čase nastoupit na příští Eurostar rychlík. Takže nemám žádné pochybnosti že se mu nepodaří vyjednat rozumná platová omezení při jednání s odbory a že se tím ta konkurenční mezera ještě podstatně zvětší. Víte, myslím že zde budeme sedět za deset let a Euro mezitím úplně zkolabuje, a my skončíme s něčím co bude připomínat větší zónu s německými markami, víte, Německo a okolní státy. A dalo by se argumentovat, že Nizozemsko, Belgie, pokud ještě bude existovat, (..) a možná Finsko a Holandsko by mohly spolupracovat v jednotné měnové zóně. Tento argument by se ekonomicky dal obhájit. Otázka však je, zda politicky. Zda by Holandsko chtělo být členem politické unie.. já osobně o tom pochybuji.
Měli jsme oběd s Angelou Merkelovou, zhruba 2 roky nazpět... (..) Takže jsem řekl: "Kancléřko, nebylo by to pro Řecko osvobození - vyprostit se z unie, jíž Nikdy nemělo být součástí, zavést devalvaci měny řekněme 60 nebo 70% ale získat takto šanci se znovu propracovat ke konkurenceschopnosti? Ano, byla by tam inflace, ale aspoň by byli zpět ve hře!
A nebyla by to ve své podstatě úleva pro tvrdě pracující německé poplatníky, kteří právě ukončili 20 let placení za reintegraci východního německa do západního. Nebyla by to pro ně úleva, když by jejich tvrdě vydřené peníze nešly donekonečna na podpírání zemí, které v té unii vlastně nikdy neměly být?"
A ona se na mne stroze podívala a řekla: "Ne pane Farage, musíte pochopit, že kdyby Řecko opustilo Eurozónu, ostatní země by odešly také, a to by byl konec našeho Evropského snu."
Malá část mojí osobnosti má tendenci říci: Otevřete šampaňské!!
Ale reálně, co vlastně říká je to, že politická vůle držet tento projekt pohromadě vlastně nemá žádné meze.
A to jsme viděli i krátce poté s "Draghi šachmatem", že udělají všechno v jejich silách, aby toto udrželi pohromadě. Já nevím co bude to pomyslné "stéblo trávy co zlomí velbloudovi páteř", politicky nebo ekonomicky. Třeba k tomu bude potřeba civilní protesty v masivní míře v ulicích rovníkových měst.. Já doufám že nikoli, a rozhodně to nedoporučuji. Já doufám že v roce 2014 bude možné dosáhnout podstatných změn při Evropských volbách, a to že započne ten konečný proces. Ale myslím si že ponecháno samo sobě, a s přihlédnutím k aktuálnímu statusu Quo, tak konec Eura by byla dlouhá, pomalá a bolestivá věc.
Já jsem šel do Evropského parlamentu v roce 1999, už pěknou řádku let nazpět, nyní už jsem veterán. (..) Ale šel jsem tam s vírou, že Británie je hranatý kůl v kulatém otvoru. S vírou že my, s naší dlouhou parlamentní tradicí, s naší vírou v právo na řádný soud, presumpcí neviny, základním principem Angloamerického práva a věřil jsem že společně se zbytkem anglicky mluvícího světa, který pochopitelně zahrnuje Commonwealth, a v něm nyní téměř dvě miliardy lidí, a do kterého se stále chtějí zapojit i další země, Británie nebyla vhodná na členství v celní unii. Ale měl jsem postoj, že pokud na jih od Calais tento projekt podporovali, nic proti tomu.
Ale zkušenosti v tom parlamentu mě vedly k přesvědčení, že členství v EU není špatné jen pro naší zemi, ale zkušenosti mi ukázaly, že je to špatné pro jakékoli lidi, špatné pro svobodu, samostatnost a budoucnost i ostatních Evropských zemí.
A co mi tento bod vskutku vybarvilo a podtrhlo bylo, když navrhli Evropskou ústavu. Díky tomu že tehdy poprvé za celou dobu "vylezli z šatníku" s tím, že chtějí jeden stát. A problém s ústavou byl, že ji museli zde a onde nechat projít referendem. A Francouzi, pokud si vzpomínáte, volili v tomto referendu, a volili NE! A já nikdy nezapomenu jak, pár dní poté, jsme byli zpět v Parlamentní místnosti a pan Barroso povstal a prohlásil, že tím Francouzi Nechtěli říci doslova NE, když prohlásili Ne.
Na což jsem vstal já a zeptal jsem se ho, Pane Barroso, Jaké části slova "NE" nerozumíte?
A toto bylo o dva dny později následováno Holanďany. Kteří zcela masivně volili, více jak dvě třetiny volili jasné a euroskeptické NE! A já nikdy nezapomenu, jak jsme té noci byli v Evropském Parlamentu a byli jsme ve skupince v tiskovém baru a sledovali jsme ty výsledky na velkých obrazovkách a ty 2/3 vyšly najevo, a my jsme byli v radostné náladě, my všichni euroskeptici z celého parlamentu. A v tu chvíli jsem si všiml jak chodbou přichází, na estě do tiskové místnosti na interview německý socialistický MEP Jo Leinen
(A Linen byl jeden z pomocníků Giscadra d'Estainga při sepisování Evropské ústavy.)
Takže vidíce svého poraženého protivníka, jak přichází chodbou, prošel jsem davem směrem k němu, s plnou číší šampaňského, a snažil jsem se jít tak skromně jak jsem jen v té situaci mohl, a zeptal jsem se ho: Nechtěl byste se mnou oslavit ten náhlý záblesk demokracie v Holandsku? A on se podíval přímo skrze mne svým studeným pohledem a prohlásil: Dneska si užijte toto svoje malé vítězství, ale my máme 50 jiných cest jak vyhrát. A mne vystydl úsměv. A uvědomil jsem si, že to co jsme vlastně dosáhli je úplně nanic.
Že vlastně stojíme proti něčemu co je posedlé, proti nečemu co nemá zájem o demokracii. Že stojíme proti něčemu, co už dospělo k rozhodnutí, že Takto ten svět bude.
A vskutku, za pár dní se rozhodli to přejmenovat na Lisabonskou smlouvu, bez toho zby se vzdali jediné právní moci, která byla v původním ústavním dokumentu, a že budou dále tlačit na projekt plné politické unie.
A to byl ten moment, kdy jsem se stal oponentem nejen Britského členství v EU, ale i celé té myšlenky, aby náš kontinent byl nedemokraticky přinucen být spravován strukturami a lidmi, kteří jsou mimo náš demokratický dosah. A ještě jednou opakuji, já nechci jen Británii mimo tento politickou unii, já chci Evropu vymanit z Evropské unie. Já chci Evropu, kde spolu obchodujeme. Evropu, kde spolu spolupracujeme. Evropu, kde si sedneme ke stolu, a domluvíme se na minimálních základních standardech, a můžeme u toho být vážně rozumní. Ale v Této současné Evropě žít nechci. A velmi mě povzbuzuje, že toto očividně došlo více lidem po celém kontinentu. Povzbuzuje mne, že je zde více podobně smýšlejících politických stran.
Ale na druhou stranu se bojím, že možná určitá část té opozice, která do politiky přijde, a část té opozice, která přijde do Evropské Unie, nebude taková která věří, podobně jako my v této místnosti, v koncept liberální demokracie. Protože jedna z těch podstatných ironií v této době je ta, že projekt, který byl prezentován jako pokus o zastavení extremistického nacionalismu, ho vlastně může navodit. Takže ano, bojím se že uvidíme příchod doslova děsivých politických stran. A nemyslím děsivých v politickém směru, ale obecně, podobně jako ta neo-nacistická strana v Řecku. A možná uvidíme i návrat některých komunistických stran.
Ale myslím že ve většině zemí je zde dostatek politického prostoru, rozhodně ve střední Evropě, pro skutečně demokratické alternativy.
A já jsem třeba velmi pozitivní ohledně Německa. Mám naději, že ve všeobecných volbách v Německu AFD udělá dobrý výsledek. Ale i kdyby získali jen dvě nebo 3 křesla, to nevadí, protože to je jen posune v šancích získat ještě lepší výsledek v Evropských volbách na konci Května příštího roku!
A jak jsme zjistili, a máme to podloženo i odjinud, lidé budou volit jinak v Evropských volbách. Lidé se u toho cítí volněji, při Evropských volbách ukázat svůj názor, než při lokálních. Takže si myslíme že Květnové Evropské volby v příštím roce nabízejí velkou příležitost. A v Británii si myslím, že pan Barroso, ten skvělý muž :) , jehož mnoho predikcí se skutečně vyplní a my vskutku Vyhrajeme ty Evropské volby (BBC News: 'UKIP could win Euro election', says Barroso). Ale nevím to najisto. Myslím však že máme slušnou šanci. Ale pokud se nám to podaří, bude to vítězství s jasným poselstvím: Odejít z EU nevyřeší všechny naše problémy, ale odejití z EU nám dává příležitost získat zpět kontrolu nad vlastními životy. Dát moc parlamentu tam, kde by měla být. Získat zpět stupen nejen sebekontroly, ale i sebeúcty. A dává nám to šanci zbavit se excesivních pravidel pro tvorbu zaměstnání. Pravidla taková, že našich 4,5 milionu firem je teď příliš vyděšených, než aby si najali další zaměstnance.
Dává nám to příležitost uvědomit si, že Barroso a Van Rompuy, a celá Evropská instituce začala být doslova posedlá myšlenkou globálního oteplování, že se jednomyslně dohodly protáhnout Evropskou ekonomii tím, že teď desítky milionů lidí zažívá drastickou chudobu, a toto radikálně ničí Evropské a Britské výrobní hospodářství. A to v době kdy Amerika a Čína tlačí levné energie, například břidlicový plyn, nebo jiné levné alternativy fosilních paliv. Dalo by to Británii možnost uvědomit si, jaký obrovký error jsme udělali při vstupu do celní unie.
Zde je jeho mírně zkrácený přepis:
Jsem rád že jsem zase zpět v Londýně, protože narozdíl od ostatních politiků, budiž to Labour party, Liberálové nebo Konzervativci, já jsem zde kdysi vskutku pracoval.
A hlavně jsem rád že jsem opět zde u tohoto stolku, protože zde, po dlouhých letech tvrzení že Nechce aby Britové měli možnost se vyjádřit ohledně svého členství v EU, tento rok v Lednu náš premiér Cameron prohlásil že chce, aby se Britové mohli vyjádřit.
A myslím si, že by Cameron toto neřekl bez radikálního vlivu UKIP na britskou politiku. My proměňujeme a posouváme celou politickou debatu, a spolu s tím musel pan Cameron změnit notu. Prohlásil však, že ať už budou jednání jakákoli, tak v tom referendu bude prosazovat, aby Británie volila Ano (pozn. jako Zůstat uvnitř.).
Premiér Cameron Británii ven NEVYVEDE ani kdyby to lid chtěl!
Co více, dokonce prohlásil, že pokud už by hlas Ano vyhrál, kroky k vystoupení z EU by NEzahájil. Toto prohlásil v rozhovoru pro Španělský El Pais... A to mi připadá jako velmi špatná vyjednávací taktika. Protože pokud přicházíte na nějaké jednání, musíte mít nějakou vyjednávací výhružku. A tou výhružkou bývá, pokud nedostanete to co požadujete, tak svůj byznys přesunete jinam. A věřte mi, po zhruba 14ti letech práce v EU, vím že to jsou právě země jako Portugalsko a Španělsko, kterým se podaří domluvit nějaké ústupky právě proto, že tyto výhružky používají. A Cameron tuto možnost zahodil.
Jak jsem vstoupil do politiky?
Věc která mne motivovala ke vstupu do politiky byla ta, že jednoho odpoledne v říjnu 1990 jsem seděl v Coates Wine Bar, 108 Old Broad Streed a dovnitř vběhl novinový poslíček s tím, že Británie vstoupila do Evropského mechanismu směnných kurzů. Neřeknu Vám jaká byla moje okamžitá a spontánní reakce na toto prohlášení, ale přesně toto byl pro mne klíčový moment v životě. A přišlo mi to absolutně pitomé vázat Libru k německé marce, když jsme byli dvě totálně odlišné ekonomie v různých fázích obchodního cyklu. A toto mne právě dostalo do politiky. Přišlo mi totiž, že naše politická třída byla příliš ohromena tímto evropským snem a že by s tím bylo potřeba něco udělat.
Rostoucí konkurenční díra v jádru EU
Jsem toho názoru, že Euro byl fundamentálně špatně konstruovaný systém hned od počátku. A já nyní cítím, po více jak dekádě zkušeností s tímto Euro projektem, že Evropa, která byla rozdělená na východ a západ Berlínskou zdí a komunismem je nyní rozdělena na sever a jih Eurem a že tato situace nemá žádné východisko. Dokonce bych řekl že Řecko, Portugalsko a Španělsko se nikdy nestanou povahou podobní Německu v jejich pracovní morálce, ale myslím si že i přímo v srdci tohoto Evropského projektu je bublající problém, který se všichni snaží ignorovat. A tím problémem je to, že již tři roky se otevírá obrovský konkurenční rozdíl mezi Francií a Německem. Takže přímo v srdci této měnové a politické unie vzniká zející díra. A tato díra byla započata a a přiživena zvolením Francoise Hollanda. A nyní. Ve svých příspěvcích do diskuse v Evropském parlamentu za ta léta jsem se vždy snažil být nápomocný a konstruktivní tak nejvíce, jak jsem mohl, (..) ale co se týče pana Hollanda, tak mám dojem že zde máme toho nejstupidnějšího lídra v celém západním světě. Protože nespokojen s touto konkurenční disparitou, první co udělal bylo že zvýšil minimální mzdu o více jak trojnásobek hladiny inflace a samozřejmě přinesl na stůl "Nenávistnou daň", která v zásadě řekla kterémukoli Francouzskému podnikateli: Pokud jste stále ještě zde, možná je na čase nastoupit na příští Eurostar rychlík. Takže nemám žádné pochybnosti že se mu nepodaří vyjednat rozumná platová omezení při jednání s odbory a že se tím ta konkurenční mezera ještě podstatně zvětší. Víte, myslím že zde budeme sedět za deset let a Euro mezitím úplně zkolabuje, a my skončíme s něčím co bude připomínat větší zónu s německými markami, víte, Německo a okolní státy. A dalo by se argumentovat, že Nizozemsko, Belgie, pokud ještě bude existovat, (..) a možná Finsko a Holandsko by mohly spolupracovat v jednotné měnové zóně. Tento argument by se ekonomicky dal obhájit. Otázka však je, zda politicky. Zda by Holandsko chtělo být členem politické unie.. já osobně o tom pochybuji.
Oběd s Kancléřkou Merkelovou
Měli jsme oběd s Angelou Merkelovou, zhruba 2 roky nazpět... (..) Takže jsem řekl: "Kancléřko, nebylo by to pro Řecko osvobození - vyprostit se z unie, jíž Nikdy nemělo být součástí, zavést devalvaci měny řekněme 60 nebo 70% ale získat takto šanci se znovu propracovat ke konkurenceschopnosti? Ano, byla by tam inflace, ale aspoň by byli zpět ve hře!
A nebyla by to ve své podstatě úleva pro tvrdě pracující německé poplatníky, kteří právě ukončili 20 let placení za reintegraci východního německa do západního. Nebyla by to pro ně úleva, když by jejich tvrdě vydřené peníze nešly donekonečna na podpírání zemí, které v té unii vlastně nikdy neměly být?"
A ona se na mne stroze podívala a řekla: "Ne pane Farage, musíte pochopit, že kdyby Řecko opustilo Eurozónu, ostatní země by odešly také, a to by byl konec našeho Evropského snu."
Malá část mojí osobnosti má tendenci říci: Otevřete šampaňské!!
Ale reálně, co vlastně říká je to, že politická vůle držet tento projekt pohromadě vlastně nemá žádné meze.
A to jsme viděli i krátce poté s "Draghi šachmatem", že udělají všechno v jejich silách, aby toto udrželi pohromadě. Já nevím co bude to pomyslné "stéblo trávy co zlomí velbloudovi páteř", politicky nebo ekonomicky. Třeba k tomu bude potřeba civilní protesty v masivní míře v ulicích rovníkových měst.. Já doufám že nikoli, a rozhodně to nedoporučuji. Já doufám že v roce 2014 bude možné dosáhnout podstatných změn při Evropských volbách, a to že započne ten konečný proces. Ale myslím si že ponecháno samo sobě, a s přihlédnutím k aktuálnímu statusu Quo, tak konec Eura by byla dlouhá, pomalá a bolestivá věc.
Evropa je kontinent úžasné rozmanitosti, ale její jméno bylo zneužito
Ale myslím si že argumenty proti Euru, Evropské unii musejí být více obecné, než jen mluvit o Euru a jednotném trhu. Musíme se dostat k samotnému jádru toho Co to Evropská unie je a proč je tady. Mým cílem není jen aby Británie odešla z EU, moje ambice jsou větší. Já myslím že Evropa by měla odejít z EU. A myslím to vážně. Protože ta vlajka, ta hymna, ty sklo-ocelové konstrukce, Hermann Van Rompuy, co tyto věci mají co dělat s Evropou?? Oni zneužili slovo Evropa! Přivlastnili si název celého kontinentu! A to ukazuje na totální nedostatek pochopení, že Evropa není jedna velká politická entita. Evropa je nejvíce kulturně a politicky rozmanité místo, rozmanitý kontinent na celém světě!
S různými jazyky, různými kulturami, různými víny a sýry... A co bychom měli dělat je Oslavovat, že máme tuto pestrost/různorodost. A ano, samozřejmě že chceme aby sousedi spolu vycházeli dobře, kooperovali spolu a obchodovali spolu, ale pokud bychom si vskutku mysleli že Barroso měl pravdu, ve své nedávné řeči, že bez EU bychom byli všichni zpět v zákopech v západní Francii a bojovali bychom mezi sebou, tak přesně toto ukazuje na jádro toho, proč tito lidé nemají pravdu.
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/eu/10301043/Rolling-back-the-EU-threatens-return-to-war-and-trenches-says-Jose-Manuel-Barroso.html
Oni si myslí, že samotná existence samostatných států nezbytně vede k válce, a zde se mýlí. K válce vede to, když státy nejsou stabilní demokracie - tam pak přichází reálná hrozba války. Jsou to právě státy, které nemají nebo ztratily demokracii, jenž se stávají imperialistické nebo expanzivní. A upřímně, myšlenka že srolováním všech těchto zemí do jedné, PROTI vůli populace a bez jasné veřejné a demokratické podpory, myšlenka že Toto přinese mír a harmonii byla podle mého skromného názoru znehodnocena již tehdy, když EU zasáhla na Balkáně do procesu kolem Jugoslávie. Když byla všem těmto rozválčeným státům a provinciím násilně dána jedna měna, jedna armáda, jeden jazyk a jeden prezident, a toto že přinese mír navždy, a ono to přineslo přesný opak. Takže myslím že rovnou od začátku myšlenka že potřebujeme jednotnou unii k tomu, aby se zabránilo budoucím válkám, nepochopila základní fakt že dospělé, rozumné a plnohodnotné demokracie spolu nechodí do válek.
S různými jazyky, různými kulturami, různými víny a sýry... A co bychom měli dělat je Oslavovat, že máme tuto pestrost/různorodost. A ano, samozřejmě že chceme aby sousedi spolu vycházeli dobře, kooperovali spolu a obchodovali spolu, ale pokud bychom si vskutku mysleli že Barroso měl pravdu, ve své nedávné řeči, že bez EU bychom byli všichni zpět v zákopech v západní Francii a bojovali bychom mezi sebou, tak přesně toto ukazuje na jádro toho, proč tito lidé nemají pravdu.
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/eu/10301043/Rolling-back-the-EU-threatens-return-to-war-and-trenches-says-Jose-Manuel-Barroso.html
Oni si myslí, že samotná existence samostatných států nezbytně vede k válce, a zde se mýlí. K válce vede to, když státy nejsou stabilní demokracie - tam pak přichází reálná hrozba války. Jsou to právě státy, které nemají nebo ztratily demokracii, jenž se stávají imperialistické nebo expanzivní. A upřímně, myšlenka že srolováním všech těchto zemí do jedné, PROTI vůli populace a bez jasné veřejné a demokratické podpory, myšlenka že Toto přinese mír a harmonii byla podle mého skromného názoru znehodnocena již tehdy, když EU zasáhla na Balkáně do procesu kolem Jugoslávie. Když byla všem těmto rozválčeným státům a provinciím násilně dána jedna měna, jedna armáda, jeden jazyk a jeden prezident, a toto že přinese mír navždy, a ono to přineslo přesný opak. Takže myslím že rovnou od začátku myšlenka že potřebujeme jednotnou unii k tomu, aby se zabránilo budoucím válkám, nepochopila základní fakt že dospělé, rozumné a plnohodnotné demokracie spolu nechodí do válek.
Jak Farage vstoupil do světa politiky
Já jsem šel do Evropského parlamentu v roce 1999, už pěknou řádku let nazpět, nyní už jsem veterán. (..) Ale šel jsem tam s vírou, že Británie je hranatý kůl v kulatém otvoru. S vírou že my, s naší dlouhou parlamentní tradicí, s naší vírou v právo na řádný soud, presumpcí neviny, základním principem Angloamerického práva a věřil jsem že společně se zbytkem anglicky mluvícího světa, který pochopitelně zahrnuje Commonwealth, a v něm nyní téměř dvě miliardy lidí, a do kterého se stále chtějí zapojit i další země, Británie nebyla vhodná na členství v celní unii. Ale měl jsem postoj, že pokud na jih od Calais tento projekt podporovali, nic proti tomu.
Ale zkušenosti v tom parlamentu mě vedly k přesvědčení, že členství v EU není špatné jen pro naší zemi, ale zkušenosti mi ukázaly, že je to špatné pro jakékoli lidi, špatné pro svobodu, samostatnost a budoucnost i ostatních Evropských zemí.
Děsivý bod ze zákulisí Lisabonské smlouvy
A co mi tento bod vskutku vybarvilo a podtrhlo bylo, když navrhli Evropskou ústavu. Díky tomu že tehdy poprvé za celou dobu "vylezli z šatníku" s tím, že chtějí jeden stát. A problém s ústavou byl, že ji museli zde a onde nechat projít referendem. A Francouzi, pokud si vzpomínáte, volili v tomto referendu, a volili NE! A já nikdy nezapomenu jak, pár dní poté, jsme byli zpět v Parlamentní místnosti a pan Barroso povstal a prohlásil, že tím Francouzi Nechtěli říci doslova NE, když prohlásili Ne.
Na což jsem vstal já a zeptal jsem se ho, Pane Barroso, Jaké části slova "NE" nerozumíte?
A toto bylo o dva dny později následováno Holanďany. Kteří zcela masivně volili, více jak dvě třetiny volili jasné a euroskeptické NE! A já nikdy nezapomenu, jak jsme té noci byli v Evropském Parlamentu a byli jsme ve skupince v tiskovém baru a sledovali jsme ty výsledky na velkých obrazovkách a ty 2/3 vyšly najevo, a my jsme byli v radostné náladě, my všichni euroskeptici z celého parlamentu. A v tu chvíli jsem si všiml jak chodbou přichází, na estě do tiskové místnosti na interview německý socialistický MEP Jo Leinen
(A Linen byl jeden z pomocníků Giscadra d'Estainga při sepisování Evropské ústavy.)
Takže vidíce svého poraženého protivníka, jak přichází chodbou, prošel jsem davem směrem k němu, s plnou číší šampaňského, a snažil jsem se jít tak skromně jak jsem jen v té situaci mohl, a zeptal jsem se ho: Nechtěl byste se mnou oslavit ten náhlý záblesk demokracie v Holandsku? A on se podíval přímo skrze mne svým studeným pohledem a prohlásil: Dneska si užijte toto svoje malé vítězství, ale my máme 50 jiných cest jak vyhrát. A mne vystydl úsměv. A uvědomil jsem si, že to co jsme vlastně dosáhli je úplně nanic.
Že vlastně stojíme proti něčemu co je posedlé, proti nečemu co nemá zájem o demokracii. Že stojíme proti něčemu, co už dospělo k rozhodnutí, že Takto ten svět bude.
A vskutku, za pár dní se rozhodli to přejmenovat na Lisabonskou smlouvu, bez toho zby se vzdali jediné právní moci, která byla v původním ústavním dokumentu, a že budou dále tlačit na projekt plné politické unie.
Bojím se návratu nacizmu a/nebo komunismu
A to byl ten moment, kdy jsem se stal oponentem nejen Britského členství v EU, ale i celé té myšlenky, aby náš kontinent byl nedemokraticky přinucen být spravován strukturami a lidmi, kteří jsou mimo náš demokratický dosah. A ještě jednou opakuji, já nechci jen Británii mimo tento politickou unii, já chci Evropu vymanit z Evropské unie. Já chci Evropu, kde spolu obchodujeme. Evropu, kde spolu spolupracujeme. Evropu, kde si sedneme ke stolu, a domluvíme se na minimálních základních standardech, a můžeme u toho být vážně rozumní. Ale v Této současné Evropě žít nechci. A velmi mě povzbuzuje, že toto očividně došlo více lidem po celém kontinentu. Povzbuzuje mne, že je zde více podobně smýšlejících politických stran.
Ale na druhou stranu se bojím, že možná určitá část té opozice, která do politiky přijde, a část té opozice, která přijde do Evropské Unie, nebude taková která věří, podobně jako my v této místnosti, v koncept liberální demokracie. Protože jedna z těch podstatných ironií v této době je ta, že projekt, který byl prezentován jako pokus o zastavení extremistického nacionalismu, ho vlastně může navodit. Takže ano, bojím se že uvidíme příchod doslova děsivých politických stran. A nemyslím děsivých v politickém směru, ale obecně, podobně jako ta neo-nacistická strana v Řecku. A možná uvidíme i návrat některých komunistických stran.
Ale myslím že ve většině zemí je zde dostatek politického prostoru, rozhodně ve střední Evropě, pro skutečně demokratické alternativy.
A já jsem třeba velmi pozitivní ohledně Německa. Mám naději, že ve všeobecných volbách v Německu AFD udělá dobrý výsledek. Ale i kdyby získali jen dvě nebo 3 křesla, to nevadí, protože to je jen posune v šancích získat ještě lepší výsledek v Evropských volbách na konci Května příštího roku!
Máme slušnou šanci vyhrát v Británii Evropské volby
A jak jsme zjistili, a máme to podloženo i odjinud, lidé budou volit jinak v Evropských volbách. Lidé se u toho cítí volněji, při Evropských volbách ukázat svůj názor, než při lokálních. Takže si myslíme že Květnové Evropské volby v příštím roce nabízejí velkou příležitost. A v Británii si myslím, že pan Barroso, ten skvělý muž :) , jehož mnoho predikcí se skutečně vyplní a my vskutku Vyhrajeme ty Evropské volby (BBC News: 'UKIP could win Euro election', says Barroso). Ale nevím to najisto. Myslím však že máme slušnou šanci. Ale pokud se nám to podaří, bude to vítězství s jasným poselstvím: Odejít z EU nevyřeší všechny naše problémy, ale odejití z EU nám dává příležitost získat zpět kontrolu nad vlastními životy. Dát moc parlamentu tam, kde by měla být. Získat zpět stupen nejen sebekontroly, ale i sebeúcty. A dává nám to šanci zbavit se excesivních pravidel pro tvorbu zaměstnání. Pravidla taková, že našich 4,5 milionu firem je teď příliš vyděšených, než aby si najali další zaměstnance.
Dává nám to příležitost uvědomit si, že Barroso a Van Rompuy, a celá Evropská instituce začala být doslova posedlá myšlenkou globálního oteplování, že se jednomyslně dohodly protáhnout Evropskou ekonomii tím, že teď desítky milionů lidí zažívá drastickou chudobu, a toto radikálně ničí Evropské a Britské výrobní hospodářství. A to v době kdy Amerika a Čína tlačí levné energie, například břidlicový plyn, nebo jiné levné alternativy fosilních paliv. Dalo by to Británii možnost uvědomit si, jaký obrovký error jsme udělali při vstupu do celní unie.
Malé Lucemburské Švýcarsko má více obchodních smluv než Británie!
Moji rodiče si mysleli, že hlasují pro vytvoření prostoru s
volným trhem, nikdo jim nevysvětlil že vlastně vstupujeme do celní unie, což jenehorázně zastaralý koncept z 19. století. A důsledkem tohoto jsme nyní uvěznění
v něčem co nás nejen svazuje vnitřním svazkem regulačních norem. Také však to
omezuje svobodu našeho pohybu a akcí Mimo tuto unii, takže Malé LucemburskéŠvýcarsko, jenž není členem této celní unie, je schopno sedět na jednáních WTO.
Malé lucemburské Švýcarsko je schopno domluvit si vlastní bilaterální obchodní
smlouvy s kýmkoli se jim zachce. Malé Lucemburské Švýcarsko má více smluv s
předními mimoevropskými státy, než máme my jako členi této šílené Unie a jako členi
tohoto šíleného argumentu, že abychom měli slovo na světové obchodní úrovni,
musíme se vzdát kontroly nad svoji obchodní politikou nezvolenému Evropskému
komisaři. Země které uspějí v budoucnu, budou ty které prohlásí, že přestože
Chtějí být vstřícní ke svým Evropským sousedům, i přesto chtějí být plně
zapojeni do světového trhu a světové ekonomiky. A abychom uspěli ve světovém
měřítku, musíte být flexibilní, adaptabilní, kompetitivní, musíte mít takový
daňový režim, který skutečně vítá zahraniční investory. Všechny tyto věci jsou
pro zemi jakou je Británie dostupné, a myslím že bychom tímto dali velmi dobrý
příklad i zbytku Evropy.
Jasný důkaz že suverenní parlamenty ZAMEZUJÍ válce
Ale je zde jedna věc, která se odehrála v posledních dvou
měsících, která mne totálně a absolutně přesvědčila, že mít samostatné a suverénní
parlamenty, které se dají případně s pomocí voličů pročistit jednou za 4 nebo 5
let, je nezměrně lepší než systém nastavený Evropskou Unií.
Seděl jsem jednoho pátku v místnosti, hned vedle BaronkyAshton. Baronka Ashton, která pochopitelně nebyla nikdy v jejím životě zvolena
absolutně Nikam, a jejíž hlavní nárok na slávu čiší podle mne z toho, že byla
kancléřkou Kampaně pro nukleární odzbrojení v letech 79-82, takže v hlavních
zákonodárných rozhodnutích od druhé světové války byla na špatné straně
argumentu. A tato baronka je teď nejlépe placenou političkou na celé světě, ale
díky bohu, zahraniční politika je věc, nad kterou zatím EU nemá jakoukoli
reálnou nadvládu. A já říkám Naštěstí! Protože co udělala naše dolní sněmovna,
ani ne dva měsíce nazpět, tím že řekla NE Cameronovu velice narychlo sepsanému
pro-militantnímu návrhu připojit se k Americe a začít raketové útoky na Sýrii.
Vlastně bez toho, aby se na jediný okamžik zamysleli nad tím, jaké ta válka
bude mít cíle, kam povede, a kdo by v případe Assadova svržení vedl tu zemi.
Bez prezentace jakéhokoli náznaku řešení těchto otázek, dolní sněmovna řekla
NE.
A jako důsledek tohoto NE Obamovi zmizel vítr z plachet. A
zatímco nemusíme Assadovi úplně věřit, alespoň se stalo to, že jsme dostali
špetku naděje že nezabředneme do války v Sýrii, která by mohla zažehnout spory
v celém regionu.
Jaký znáte lepší příklad toho, že samostatné, suverénní
parlamenty, vyjadřující svou vlastní svobodnou vůli, jsou schopny promítnout
větší vliv na světovou situaci než když se vzdáme všeho v co věříme, a všeho za
co naši předkové tvrdě bojovali, ve prospěch Barrosa, Rompuye a té odporně
zkorumpované bandy kriminálníků v Bruselu?
Já neříkám že toto může být dosaženo rychle, ale tvrdím, že
Evropské volby příští rok určují podstatný a velmi důležitý rozcestník. A také
říkám, že země, která v tomto musí udat cestu je Velká Británie. Pokud to
zvládneme My, tak nás mnoho dalších bude následovat. A za pár krátkých let
skončíme s Evropou samostatných, suverénních států, obchodujíce spolu,
pracujíce spolu a rozbagrujeme ty odporné budouvy v Bruselu, a pošleme do
důchodu Van Rompuye a všechny ostatní, a svět bude lepším místem...
Děkuji Vám.
P.S. co se týče Evropy a jejího propadu do bažin historie, o tomto píšu na Facebooku silně euroskeptickou skupinu.. Rád Vás tam případně uvidím! :)
P.S. co se týče Evropy a jejího propadu do bažin historie, o tomto píšu na Facebooku silně euroskeptickou skupinu.. Rád Vás tam případně uvidím! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat